Jasně, ukazovat fotky na facebooku z dovči, jak se válíte na pláži s aperolem v ruce je fajn. Minimálně tím naserete všechny ty škodolibce, co vám nikdy nic nepřáli, ale přidali si vás do přátel, aby vás stejně mohli stalkovat. A teď oni sedí v kanclu s náběhem na infarkt, protože váš život je přesně ten, co oni vždycky chtěli, ale nikdy ho neměli. A tak vám daj lajk či srdíčko, přičemž už si vytiskli vaši fotku a rituálně do ní píchají svýma kancelářskýma špendlíkama. Ačkoliv je to takový vaše malý zadostiučinění, možná naschváleček, kompenzace toho celoročního dření se, je na čase si uvědomit, že zase skáčete tak, jak vaši (hejtři) pískaj. Všechno, co zveřejňujeme na naší timeline, zveřejňujeme pro ostatní. Ale přitom vždycky rádi tvrdíme, že nás ostatní ale vůbec nezajímaj. A upřímně, kolik přátel na facebooku je vašich opravdových přátel? Nebylo by lepší jim prostě poslat fotku do messengeru?
Tohle celý zamyšlení přišlo s mým snažením se o minimalismus. Minimalismus není jen o vlastnění málo věcí, redukci šatníku či nenakupování zbytečností. Minimalismus jde aplikovat i v digitálním světě. Občas mě to chytne, probírám se svým seznamem přátel a odebírám některé (ne)přátele. Minule jsem tomu dala ale zase jinej rozměr. Nejdřív jsem přemýšlela, jaký by byl život bez facebooku. Tuhle variantu jsem hned zavrhla, protože by to znamenovalo život bez messengeru. A taky bych nemohla sledovat svoje oblíbené stránky a život bez koláží TMBK by neměl vůbec smysl. Naštěstí jsem si vzpomněla na článek, kde někdo strašně chytrý vymyslel skript na mazání celýho timeline. A tak jsem za chvíli seděla a sledovala jak mizí má digitální minulost. Všechny moje úvahy o smyslu života, definici vesmíru a nalezení systému zajišťující celosvětový mír, tak ty všechny byly najednou pryč. Smazaly se i fotky, kvůli kterým jsem musela vážit cestu do posilovny, abych měla fotku z posilovny. Jestli jste si mysleli, že všechny ty vaše eskapády byly zapomenuty, scrollněte stránku do roku 2013 - nemáte zač, ano, opravdu jste byli takhle trapní.
A proto čím dál víc miluju instagram, resp. instastories. Tam totiž můžete být trapní pouze 24 hodin a pak na to stejně každej zapomene. Navíc celej instagram je vizuální záležitost, a tak vaše srdceryvný statusy o rozchodu stejně nikdo nečte. Celkově se teda snažím omezovat sociální sítě. Užívám si takovou tu intimitu, kdy nikdo jiný kromě vás neví, co děláte, kde jste, co jste jedli a s kým trávíte svůj čas. Ale o skvělý songy, na který vždycky narazím na spotify nemůžu svý followers ochudit.
To, že s mazáním celýho timeline nejspíš ztratím všechny zveřejněný fotky, mi upřímně došlo až při procesu. Naštěstí jsem rok zpátky dostala chuť si všechny možný fotky vytisknout a nalepit do opravdovýho hmotnýho alba. Takže nic není ztraceno a do posilovny pro novou fotku taky nemusím!
BTW s celým skriptem na mazání timeline jsem si asi omylem nainstalovala i obrázek kočky, který na mě zničehonic vyskočí s nápisem: GET BACK TO WORK RIGHT MEOW. Teda to je verze, kterou se uklidňuji. Nemám nejmenší ponětí, kde se ten obrázek kočky vzal. Vyskočí na mě, když si projíždím facebook a najednou nejde zobrazit nic jinýho. Může to být třeba nějaký vir. Nebo taky moje svědomí. Who knows.
Tohle celý zamyšlení přišlo s mým snažením se o minimalismus. Minimalismus není jen o vlastnění málo věcí, redukci šatníku či nenakupování zbytečností. Minimalismus jde aplikovat i v digitálním světě. Občas mě to chytne, probírám se svým seznamem přátel a odebírám některé (ne)přátele. Minule jsem tomu dala ale zase jinej rozměr. Nejdřív jsem přemýšlela, jaký by byl život bez facebooku. Tuhle variantu jsem hned zavrhla, protože by to znamenovalo život bez messengeru. A taky bych nemohla sledovat svoje oblíbené stránky a život bez koláží TMBK by neměl vůbec smysl. Naštěstí jsem si vzpomněla na článek, kde někdo strašně chytrý vymyslel skript na mazání celýho timeline. A tak jsem za chvíli seděla a sledovala jak mizí má digitální minulost. Všechny moje úvahy o smyslu života, definici vesmíru a nalezení systému zajišťující celosvětový mír, tak ty všechny byly najednou pryč. Smazaly se i fotky, kvůli kterým jsem musela vážit cestu do posilovny, abych měla fotku z posilovny. Jestli jste si mysleli, že všechny ty vaše eskapády byly zapomenuty, scrollněte stránku do roku 2013 - nemáte zač, ano, opravdu jste byli takhle trapní.
A proto čím dál víc miluju instagram, resp. instastories. Tam totiž můžete být trapní pouze 24 hodin a pak na to stejně každej zapomene. Navíc celej instagram je vizuální záležitost, a tak vaše srdceryvný statusy o rozchodu stejně nikdo nečte. Celkově se teda snažím omezovat sociální sítě. Užívám si takovou tu intimitu, kdy nikdo jiný kromě vás neví, co děláte, kde jste, co jste jedli a s kým trávíte svůj čas. Ale o skvělý songy, na který vždycky narazím na spotify nemůžu svý followers ochudit.
To, že s mazáním celýho timeline nejspíš ztratím všechny zveřejněný fotky, mi upřímně došlo až při procesu. Naštěstí jsem rok zpátky dostala chuť si všechny možný fotky vytisknout a nalepit do opravdovýho hmotnýho alba. Takže nic není ztraceno a do posilovny pro novou fotku taky nemusím!
BTW s celým skriptem na mazání timeline jsem si asi omylem nainstalovala i obrázek kočky, který na mě zničehonic vyskočí s nápisem: GET BACK TO WORK RIGHT MEOW. Teda to je verze, kterou se uklidňuji. Nemám nejmenší ponětí, kde se ten obrázek kočky vzal. Vyskočí na mě, když si projíždím facebook a najednou nejde zobrazit nic jinýho. Může to být třeba nějaký vir. Nebo taky moje svědomí. Who knows.
Komentáře
Okomentovat