Píšu, tedy jsem

Zase začnu článek malým přiznáním. Už o mně víte, že jsem dilematický člověk, nyní milující malé pražírny, ale s minulostí basic bitch, co chodila s cool kelímkem plnýho cukru, i když zastává názor, že cukr do kafe nepatří. Jenže dejte si něco ve Staru bez cukru, žejo. A nebo si můžete dát matcha latté, čímž budete super hipster cool, ale možná vám pak bude z toho zeleného moku pěkně špatně. No tak k tomu přiznání. Ono se to teda o mně moc neví (ironie), ale jsem opravdu línej člověk. Teď nemyslím, že vstávání před devátou je pro mě skoro stejný zlo, jako mít budík na 3:30. Ale jako celkově. Jsem vrchní mistryně prokrastinace. Mohla bych si klidně založit odbor Veřejné prokrastinace a kavárenského povalečství . Samozřejmě by se tam nic nedělalo, náplní práce by bylo koukání do zdi či počítání kachliček na podlaze. Tak si představte, že já, ano JÁ, jsem se rozhodla něco dělat. Nejsmutnější je, co mě k tomu dovedlo. Předvolební, volební a hlavně ta povolební situace. Nejen, že už při p

Narovinu se přiznám, že jsem vždycky byla spíš ta basic bitch , co si stěžovala, když v nějakém městě nebyl Starbucks. Pak jsem přesedlala na Costu (tím chci jako říct, že to bylo míň basic bitch). No hlavně, že to prostě mělo stylovej kelímek, kterej vás už z dálky zařadí do jisté skupiny lidí (jo, do skupiny basic bitches) . Asi až s věkem jsem v sobě objevila novou zálibu. Začala jsem prozkoumávat takové ty malé kavárničky, čímž se ze mě stal pro změnu trochu hipster . Zjistila jsem třeba, že cappuccino v kočičí kavárně chutná daleko líp, než někde jinde. No, jaké potěšení jsem pocítila, když jsem objevila nedalekou malou pražírnu kávy . Rozhodla jsem se tedy vyrazit na průzkum. Měla jsem z toho pomalu malé Vánoce - všude to tak nádherně vonělo čerstvě namletou kávou! Připadala jsem si jak Alenka v říši divů, na tabuli samé názvy afrických a latinskoamerických států a já si tak mohla odnést sto gramů malé Nicaraguy v pytlíčku. Celou cestu domů mi Nicaragua voněla v tašce a já se