Přeskočit na hlavní obsah

Příspěvky

Jak jsem smazala timeline, vyvolala fotky a začala žít

Jasně, ukazovat fotky na facebooku z dovči, jak se válíte na pláži s aperolem v ruce je fajn. Minimálně tím naserete všechny ty škodolibce, co vám nikdy nic nepřáli, ale přidali si vás do přátel, aby vás stejně mohli stalkovat. A teď oni sedí v kanclu s náběhem na infarkt, protože váš život je přesně ten, co oni vždycky chtěli, ale nikdy ho neměli. A tak vám daj lajk či srdíčko, přičemž už si vytiskli vaši fotku a rituálně do ní píchají svýma kancelářskýma špendlíkama. Ačkoliv je to takový vaše malý zadostiučinění, možná naschváleček, kompenzace toho celoročního dření se, je na čase si uvědomit, že zase skáčete tak, jak vaši (hejtři) pískaj. Všechno, co zveřejňujeme na naší timeline, zveřejňujeme pro ostatní. Ale přitom vždycky rádi tvrdíme, že nás ostatní ale vůbec nezajímaj. A upřímně, kolik přátel na facebooku je vašich opravdových přátel? Nebylo by lepší jim prostě poslat fotku do messengeru?
Tohle celý zamyšlení přišlo s mým snažením se o minimalismus. Minimalismus není jen o vla…
Nejnovější příspěvky

Podcast is the new Youtube!

Když přišla vlna Youtube a youtuberů, samozřejmě jsem nezaostávala a sledovala životy naprosto neznámých lidí. Viděla jsem každé nové video svých oblíbenců, vlogy, hauly, všechno. Postupem času mě to omrzelo a skoro až začalo vadit. Přijde mi, že z Youtube se stala spíš selfpromo a reklamní platforma a už mě ta všudepřítomná reklama nebaví. Nyní mám však novou zábavu a myslím, že i celkem prospěšnou. Zamilovala jsem si totiž hipsterské poslouchání podcastů. Že už jsem tak trochu hipster stejně dávno víte, takže není překvapením, že si k matche ze zavařovačky pustím do sluchátek podcast.
Nejdříve jsem poslouchala podcasty přes Spotify, například Guys We F****d, kam si Corinne a Krystyna zvaly chlapce, se kterými před lety něco měly. Sice to bylo občas vtipné poslouchání, ale bez nějaké další přidané hodnoty. Jeden čas jsem také dodržovala své malé předsevzetí "každý den jeden TED talks", což mi mnohdy úplně nevycházelo, takže to skončilo tak, že jsem týden neposlouchala a pak…

Jak se Simona ekoteroristkou stala

Jakoby nestala. Nepovažuji se vyloženě za ekoteroristu, jen mi poslední dobou vadí opravdu hodně věcí. Dříve jsem to přehlížela, neřešila, bylo mi to jedno. Ale poslední dobou je to pro mě horké téma. Několik let samozřejmě třídím odpad, používám filtrovací láhev místo kupování balené vody, nosím s sebou plátěnku na nákupy. Ale přijde mi, že to nestačí. Že pořád jenom produkuji odpad a už mi to začíná vadit. A vše to začalo kávovarem. Jak už víte, jsem vrcholný kavárenský povaleč, měla bych za to dostat medaili, a taky by se to mělo považovat za sport, abych konečně mohla říkat, že sportuji. I když miluji svou kávu z pražírny, tak nějak jsem si říkala, jak ty své domácí kávové rituály vylepšit. A nenapadlo mě nic lepšího než kávovar. Kapslový kávovar. Znám spoustu lidí, co ho doma mají a velice ráda k nim chodím na návštěvy a nechávám se hostit kapslemi různých chutí.
Když ale začalo mé investigativní pátrání o kapslových kávovarech, našla jsem nemálo článků o dopadu kapslového odpadu…

Někdy musíš sundat boty na podpatku, abys mohla běžet

"Prosimtě, ale nemusíš se nějak strojit, je to takový jiný divadlo." To bych ale nebyla já, abych nezvolila šaty a samozřejmě podpatky. Podpatky, na kterých se snad nikdy nenaučím chodit. Nikdy jsem nebyla podpatkový typ, když to jde, nosím svoje klasický old skool Vansky. Ale když se jde do divadla, tak chci být za dámu a volba je jasná. Vansky zůstávají doma.
Samozřejmě se nestíhá. Auto se žene závratnou rychlostí, ale ani těch pár nahnaných minut nenapomáhá k lepšímu času, protože parkování. Parkujte si ve městě, kde to neznáte. Hlavně - parkujte si ve městě. Všude samá zóna, samej rezident. Nakonec zaparkovat deset minut od divadla, zdá se jako výhra.
Výhra by to byla, kdyby představení nezačínalo už za minut pět. I ti méně matematicky nadaní to jistě pochopili. Ano, nestíháme. Takže, co teď? Pokouším se běžet na vysokých botách, docela mi to jde. /V tomto místě si dovolím poděkovat všem Brňákům, kteří mě během čekání na tramvaj horoucně povzbuzovali, díky moc!/ Do chvíl…

O mužích a lidech

Chápu, že se teď všechno genderově vyvažuje, ale přiznejme si, že jsou holčičí a klučičí záležitosti a je dost divný, když se tyto světy smíchávají. Možná to všechno začalo, když muži začali taky používat kondicionér. Tenkrát jsme si myslely, jaké jsme edukační bohyně a jak jsme zachránily svět, ale ona to byla spíš cesta do pekel, dámy.
Pořád jsem žila v představě, že muž nepozná fialovou od růžové a bude tvrdit, že je to červená. Moje poslední výzkumy ale ukazují, že muži se už dávno posunuli a poznají předměty, které mě až děsí, že rozeznají. První lekci mi uštědřil spolužák, když jsem jednou takhle v hospodě vytáhla balzám na rty, protože jsem prostě měla suchou pusu."To máš EOS, viď." Balzám mi zůstal v ruce a já jen nevěřícně hleděla. Ještě kdyby dodal třeba příchuť, tak se asi zvednu a utíkám. Daleko.
Nejen, že už se bojím balzámovat rty, stejné trauma mám při česání. Byla jsem zvyklá se takhle občas veřejně pročísnout kartáčem, protože se mi hodně zacuchávají vlasy. D…

Jak lemra začala něco dělat

Zase začnu článek malým přiznáním. Už o mně víte, že jsem dilematický člověk, nyní milující malé pražírny, ale s minulostí basic bitch, co chodila s cool kelímkem plnýho cukru, i když zastává názor, že cukr do kafe nepatří. Jenže dejte si něco ve Staru bez cukru, žejo. A nebo si můžete dát matcha latté, čímž budete super hipster cool, ale možná vám pak bude z toho zeleného moku pěkně špatně.
No tak k tomu přiznání. Ono se to teda o mně moc neví (ironie), ale jsem opravdu línej člověk. Teď nemyslím, že vstávání před devátou je pro mě skoro stejný zlo, jako mít budík na 3:30. Ale jako celkově. Jsem vrchní mistryně prokrastinace. Mohla bych si klidně založit odbor Veřejné prokrastinace a kavárenského povalečství. Samozřejmě by se tam nic nedělalo, náplní práce by bylo koukání do zdi či počítání kachliček na podlaze.
Tak si představte, že já, ano JÁ, jsem se rozhodla něco dělat. Nejsmutnější je, co mě k tomu dovedlo. Předvolební, volební a hlavně ta povolební situace. Nejen, že už při poh…

Nejlepší vůně je čerstvě namletá káva a Dior

Narovinu se přiznám, že jsem vždycky byla spíš ta basic bitch, co si stěžovala, když v nějakém městě nebyl Starbucks. Pak jsem přesedlala na Costu (tím chci jako říct, že to bylo míň basic bitch). No hlavně, že to prostě mělo stylovej kelímek, kterej vás už z dálky zařadí do jisté skupiny lidí (jo, do skupiny basic bitches). Asi až s věkem jsem v sobě objevila novou zálibu. Začala jsem prozkoumávat takové ty malé kavárničky, čímž se ze mě stal pro změnu trochu hipster. Zjistila jsem třeba, že cappuccino v kočičí kavárně chutná daleko líp, než někde jinde. No, jaké potěšení jsem pocítila, když jsem objevila nedalekou malou pražírnu kávy. Rozhodla jsem se tedy vyrazit na průzkum.
Měla jsem z toho pomalu malé Vánoce - všude to tak nádherně vonělo čerstvě namletou kávou! Připadala jsem si jak Alenka v říši divů, na tabuli samé názvy afrických a latinskoamerických států a já si tak mohla odnést sto gramů malé Nicaraguy v pytlíčku. Celou cestu domů mi Nicaragua voněla v tašce a já se těšila…