Zase začnu článek malým přiznáním. Už o mně víte, že jsem dilematický člověk, nyní milující malé pražírny, ale s minulostí basic bitch, co chodila s cool kelímkem plnýho cukru, i když zastává názor, že cukr do kafe nepatří. Jenže dejte si něco ve Staru bez cukru, žejo. A nebo si můžete dát matcha latté, čímž budete super hipster cool, ale možná vám pak bude z toho zeleného moku pěkně špatně.
No tak k tomu přiznání. Ono se to teda o mně moc neví (ironie), ale jsem opravdu línej člověk. Teď nemyslím, že vstávání před devátou je pro mě skoro stejný zlo, jako mít budík na 3:30. Ale jako celkově. Jsem vrchní mistryně prokrastinace. Mohla bych si klidně založit odbor Veřejné prokrastinace a kavárenského povalečství. Samozřejmě by se tam nic nedělalo, náplní práce by bylo koukání do zdi či počítání kachliček na podlaze.
Tak si představte, že já, ano JÁ, jsem se rozhodla něco dělat. Nejsmutnější je, co mě k tomu dovedlo. Předvolební, volební a hlavně ta povolební situace. Nejen, že už při pohledu na kandidátku jsem usoudila, že musím vstoupit do politiky, abych měla koho kroužkovat. Ale rozhodla jsem se, že tam musím, protože sakra je to moje občanská povinnost. Nemůžu se dívat na svět, ve kterým se místo politické kampaně vede velký marketingový tah na branku. Kde se šíří strach a nenávist a vítězí populismus. Kde xenofobní strana získá 22 mandátů na těch našich 12 uprchlíků, kteří denně ohrožují naše životy (a hlavně životy žen a dětí, které byly doposud jistě hromadně znásilňovány). To by bylo, aby je teď nezpacifikovali!
Jestli se tu začaly šířit protiimigrantské, protiunijní a protidemokratické nálady, tak ve mně se šíří taky jedna "proti nálada" - všem těm lidem, kteří se nechali zastrašit a hodili to Japonci, který se ani nenarodil v Česku, ale chtěl by vlastně nejlíp uzavřít hranice. To totiž dává logiku.
Logiku taky jistě dává to, že by snad Česká republika měla vystoupit z EU po vzoru Velké Británie. Já totiž nevím, jestli jste si toho všimli taky, ale my jsme úplně jak Velká Británie. Žijeme si na ostrůvku daleko pryč od všech těch evropských chujovin a ještě do toho dotujeme ostatní státy. Vždyť nebýt nás, tak všude kolem ještě jezdí koňskýma povozama. Naše silnice by nám mohl závidět kdejaký Němec a Blanku, tak tu nám závidí všichni!
Minule jsem se tak rozhořčila, že v zájmu edukace hloupých lidí jsem přispěla na volební kalkulačku, protože to je takové jediné světlo v tunelu. A hned potom jsem přispěla na kočičku, i když vlastně vůbec nejsem kočkomil, protože mám alergii. Aspoň tady vidíte, co to se mnou dělá.
BTW ten nadpis měl být jen takový pracovní název, ale jsem líná ho měnit.
No tak k tomu přiznání. Ono se to teda o mně moc neví (ironie), ale jsem opravdu línej člověk. Teď nemyslím, že vstávání před devátou je pro mě skoro stejný zlo, jako mít budík na 3:30. Ale jako celkově. Jsem vrchní mistryně prokrastinace. Mohla bych si klidně založit odbor Veřejné prokrastinace a kavárenského povalečství. Samozřejmě by se tam nic nedělalo, náplní práce by bylo koukání do zdi či počítání kachliček na podlaze.
Tak si představte, že já, ano JÁ, jsem se rozhodla něco dělat. Nejsmutnější je, co mě k tomu dovedlo. Předvolební, volební a hlavně ta povolební situace. Nejen, že už při pohledu na kandidátku jsem usoudila, že musím vstoupit do politiky, abych měla koho kroužkovat. Ale rozhodla jsem se, že tam musím, protože sakra je to moje občanská povinnost. Nemůžu se dívat na svět, ve kterým se místo politické kampaně vede velký marketingový tah na branku. Kde se šíří strach a nenávist a vítězí populismus. Kde xenofobní strana získá 22 mandátů na těch našich 12 uprchlíků, kteří denně ohrožují naše životy (a hlavně životy žen a dětí, které byly doposud jistě hromadně znásilňovány). To by bylo, aby je teď nezpacifikovali!
Jestli se tu začaly šířit protiimigrantské, protiunijní a protidemokratické nálady, tak ve mně se šíří taky jedna "proti nálada" - všem těm lidem, kteří se nechali zastrašit a hodili to Japonci, který se ani nenarodil v Česku, ale chtěl by vlastně nejlíp uzavřít hranice. To totiž dává logiku.
Logiku taky jistě dává to, že by snad Česká republika měla vystoupit z EU po vzoru Velké Británie. Já totiž nevím, jestli jste si toho všimli taky, ale my jsme úplně jak Velká Británie. Žijeme si na ostrůvku daleko pryč od všech těch evropských chujovin a ještě do toho dotujeme ostatní státy. Vždyť nebýt nás, tak všude kolem ještě jezdí koňskýma povozama. Naše silnice by nám mohl závidět kdejaký Němec a Blanku, tak tu nám závidí všichni!
Minule jsem se tak rozhořčila, že v zájmu edukace hloupých lidí jsem přispěla na volební kalkulačku, protože to je takové jediné světlo v tunelu. A hned potom jsem přispěla na kočičku, i když vlastně vůbec nejsem kočkomil, protože mám alergii. Aspoň tady vidíte, co to se mnou dělá.
BTW ten nadpis měl být jen takový pracovní název, ale jsem líná ho měnit.
Komentáře
Okomentovat