Když jsem si několik let zpátky zařizovala svůj první pronajatý pokojík, měla jsem absolutní představu, jak bude vypadat. Byla jsem až posedlá. Nutně jsem potřebovala bílý konferenční stolek LACK, lampu s papírovým stínidlem DUDERÖ, bílou skříň, bílý psací stůl a bylinky v papírových kelímcích. To vše samozřejmě hned. Obtěžkaná taškami z Ikei jsem se vydala do svého budoucího hnízda.
Když jsem si vše zařídila přesně tak, jak jsem si to vysnila, bylo to naprosto dokonalé. Večery jsem trávila u oblíbeného seriálu s popcornem a skleničkou Martini (mimochodem tu skleničku na Martini jsem samozřejmě také musela mít společně s velkou skleněnou mísou na popcorn). Byla tu jen taková věc. Těch všech věcí, které k sobě tak skvělě ladily, jsem si ani moc neužila, protože jsem zažívala celkem náročný školní rok a ve škole jsem trávila většinu času.
Na další byt jsem se stěhovala se svým stolečkem LACK a dvěma IKEA taškami, kde jsem měla nádobí, oblečení a učení. Nic víc. Tak nějak jsem nepotřebovala mít vše naprosto dokonalé. Dříve možná platilo, že kdo má židli, ten bydlí, ale dnes je to spíš o tom, kde je wi-fi, tam je doma.
Neříkám, že si musíte zapálit byt a pak volat Tylerovi, jestli u něho můžete přespat, nastěhovat se na Paper Street a vyrábět mýdlo. Tohle vlastně vůbec nedělejte. Jen se občas prostě zamyslete, jestli všechny ty dokonalé věci, které musíte mít, jsou prostředkem k vašemu štěstí. Nejsou. Nikdy nebudou a nikdy nebyly. Zatímco vaše štěstí je tady a teď, všechno to materiální štěstí je tu chvíli - mnohdy jen první den. Znáte ten pocit, kdy máte v ruce poprvé nový mobil? Za týden už ho berete jako samozřejmost a za dva týdny vám nejspíš prvně spadne, což vždycky bolí, ale druhý škrábanec vás přepne do módu neřešení těch ostatních.
Všechny nové věci se stanou brzo těmi starými. Pořád budou lepší mobily, rychlejší auta, hezčí domy. Proto nikdy nedovolte, aby věci byly vaším prostředkem ke štěstí. Nejste šťastní dnes? Nebudete ani potom, co si postavíte perfektní dům. Štěstí je stav mysli. A to si dost často neuvědomujeme.
Mimochodem, mně osobně by se moc líbilo bydlet na Paper Street, to číslo na Tylera někdo máte?
Štěstí je stav mysli je asi nejchytřejší a nejdůležitější věta celého článku. Štěstí nám nepřinesou ani nové věci, ani nová místa, dokud budeme mít nepořádek v hlavě. Co se týče mého bydlení, zatím jsem se vždy spokojila s nábytkem, kterým už byl pokoj vybaven, a jakmile jsem si vybalila a dala věcem jejich místo, bylo zabydleno. Výzdobu, kytičky a podobné věci vždy zajišťovaly mé kreativní spolubydlící, teď žádnou nemám a holé zdi mi vlastně vůbec nevadí.
OdpovědětVymazatMoc krasny clanek! Souhlasim s tim, ze stesti je stav mysli, bohuzel casto se sidime o okamziky stesti diky tomu, ze zijeme v azlandu a nedokazeme si vyuzit dane okamziky naplno :)
OdpovědětVymazatStolek Jin a Jang sice potřebuju k životu, ale zas takový materialista nejsem.
OdpovědětVymazatMůžu tam žít taky? Vytvoříme si svůj vlastní plot twist.
( Jinak hrozně povedený článek. Hodlám něco takového psát taky, jen se místo Klubem rváčů budu insporvat jedním dokumentárním filmem. )