Cestuju, tedy žiju

Dříve jsem znala jen dva typy cestování. Ten první byl jednoduchý. Šlo jen o to, dopravit se k moři, tam si lehnout (nejlépe k bazénu) a čtrnáct dní se válet na jednom místě (tedy s občasnými pochůzkami po městě na zmrzlinu). Druhý typ jsem většinou absolvovala se školou, sestával se z cesty autobusem, špatného jídla a návštěv památek, které mi byly ukradené.
Až nyní jsem ale objevila, co to cestování vlastně znamená. A tenhle můj nově objevený druh cestování je mi nejmilejší.
Určitý podíl má i místo, kam jsem se vydala, protože Berlín je město, které vás musí chytnout za srdce. Věřím, že je to taková femme fatale mezi městy. Možná se mi tam tak líbilo i díky tomu, že je to ráj hipstrů. A i když mi nechutná kafe s tonicem, které se teď hojně pije, tak trochu hipster jsem. (Club maté byl povinnost!)
Třetí typ cestování nenese žádnou krátkou charakteristiku, protože je nepopsatelný. Ale i přesto se o to pokusím. Je to přesně ta chvíle, když jdu po městě a dívám se na každý dům, přemýšlím, kdo v nich asi bydlí, dívám se do oken a sem tam za nimi někoho spatřím. Třeba pána, co seděl u stolu obklopen květinami jako v pralese. Nebo opuštěnou krabici plnou knih na schodech. Dívám se na pomalovanou berlínskou zeď a uvědomuji si, jakou strašnou tíhu svým obyvatelům přinášela. Připadám si jako v pohádce, když se procházím po starém vlakovém nádraží nyní zaplněném kluby a bary. Sedávám v parku, kam každý večer usedají místní a zatímco pro ně je to obyčejný večer, já se cítím výjimečně. Obdivuji teplo a čistotu berlínského metra, zatímco ostatní si čtou znuděně noviny. Nasávám vzduch, který voní po šeříku a vonných tyčinkách. Piju víno na Alexanderplatzu, před sebou nejkultovnější věž a sleduju lidi, pro které je to jen přestupní stanice. Jaké by to bylo, kdybych tu věž vídala každý den? Kdybych ji míjela cestou do práce, kdybych ji viděla z okna svého bytu...
To vše mě dovádí k tomu, že tohle cestování znamená žít přítomným okamžikem. Člověk vnímá naprosto všechno, to, co místní už dávno začali přehlížet. Stejně tak, jako to my přehlížíme tam, kde to známe.