Přeskočit na hlavní obsah

Každý to má jinak


K tomuto článku mě tak trochu inspiroval článek majetného pána, který ve zkratce tvrdil, že mladí utrácejí za kafe ze Starbucks a avokádový toasty, a pak kvůli tomu nemají na vlastní bydlení. Do jistý míry souhlasím, protože i já moc dobře vím, že utrácím za kraviny. Ale za prvý - i kdybyste na to kafe opravdu nechodili, na ten byt nebudete mít ani tak. A za druhý, proč pořád žijeme v době, kdy si myslíme, že jen o vlastní byt tu běží?
Kdy už se naučíme chápat, že každý máme jiné priority a hodnoty? Zatímco někdo chce mít děti a vlastní zázemí, další chce cestovat a objevovat svět a je mu jedno, kde přespí.
Z minulého článku víte o tom, jak jsem si koupila ten vinyl Paulieho Garanda i přes to, že zatím nemám gramofon. Stálo mě to přes šest stovek a jako jo, i já jsem zaplakala, když jsem zadávala údaje z karty. Ale tohle je věc, která pro mě osobně má nějakou cenu a udělala mi radost. Když to zjistila máma, úplně se zhrozila, že jsem za to dala tolik peněz. Máma. Moje máma kupuje časopisy, který nečte, kytky, který nezalejvá, dalších tisíc nepotřebných kravin - a zrovna ona se nad tím má co hrozit.
Já taky občas koukám, za co utrácejí moji přátelé, ale vidím, že jim to dělá radost, tak kdo jsem, abych je poučovala? Je na čase si přiznat, že každý máme jiné priority a co je pro jednoho totální kravina, může být pro druhého skvost. Hlavně žijeme v době, kdy spousta lidí mnohem více oceňuje zážitky, než materiální věci. Kdybyste měli na výběr mezi vlastním bytem nebo neomezeným cestováním po světě, co byste volili? Každý má tu svoji odpověď a rozhodně nemůžete říct, že jenom ta vaše je správná.
BTW: Nejlepší byla ta diskuze pod článkem. Někdo se tam vysmíval lidem, co nosí Conversky, mají iPhone, značkový hadry, ale taky spolubydlící. Takže je asi mnohem lepší vypadat jak bezďák, nosit tepláky a děravý boty, sušit hubu, ale za to mít svůj vlastní byt.

Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Proč zavolat Tylera Durdena a zapálit si byt

Když jsem si několik let zpátky zařizovala svůj první pronajatý pokojík, měla jsem absolutní představu, jak bude vypadat. Byla jsem až posedlá. Nutně jsem potřebovala bílý konferenční stolek LACK, lampu s papírovým stínidlem DUDERÖ, bílou skříň, bílý psací stůl a bylinky v papírových kelímcích. To vše samozřejmě hned. Obtěžkaná taškami z Ikei jsem se vydala do svého budoucího hnízda. Když jsem si vše zařídila přesně tak, jak jsem si to vysnila, bylo to naprosto dokonalé. Večery jsem trávila u oblíbeného seriálu s popcornem a skleničkou Martini (mimochodem tu skleničku na Martini jsem samozřejmě také musela mít společně s velkou skleněnou mísou na popcorn). Byla tu jen taková věc. Těch všech věcí, které k sobě tak skvělě ladily, jsem si ani moc neužila, protože jsem zažívala celkem náročný školní rok a ve škole jsem trávila většinu času. Na další byt jsem se stěhovala se svým stolečkem LACK a dvěma IKEA taškami, kde jsem měla nádobí, oblečení a učení. Nic víc. Tak nějak jsem nepotře

Podcast is the new Youtube!

Když přišla vlna Youtube a youtuberů, samozřejmě jsem nezaostávala a sledovala životy naprosto neznámých lidí. Viděla jsem každé nové video svých oblíbenců, vlogy, hauly, všechno. Postupem času mě to omrzelo a skoro až začalo vadit. Přijde mi, že z Youtube se stala spíš selfpromo a reklamní platforma a už mě ta všudepřítomná reklama nebaví. Nyní mám však novou zábavu a myslím, že i celkem prospěšnou. Zamilovala jsem si totiž hipsterské poslouchání podcastů . Že už jsem tak trochu hipster stejně dávno víte, takže není překvapením, že si k matche ze zavařovačky pustím do sluchátek podcast. Nejdříve jsem poslouchala podcasty přes Spotify, například Guys We F****d , kam si Corinne a Krystyna zvaly chlapce, se kterými před lety něco měly. Sice to bylo občas vtipné poslouchání, ale bez nějaké další přidané hodnoty. Jeden čas jsem také dodržovala své malé předsevzetí "každý den jeden TED talks" , což mi mnohdy úplně nevycházelo, takže to skončilo tak, že jsem týden neposlouchala a

Stalo se #1

Nemám twitter. A facebookový statusy už nepíšu. Takže všechny svoje zajímavý příhody ze života zapisuju na disk. A abyste pochopili můj život, o některý se prostě musím podělit. 17.3. Jednou jsem našla nějaký seznam bodů, co dělají hipstři. Skoro vše na mě sedělo, i když jsem to nechtěla přiznat. Akorát jsem tenkrát nevěděla, co to znamená ambient hudba. Tak teď to poslouchám. 18.3. V rámci šetření jsem byla donucena zrušit si předplatné Apple music. A to je ten bod, kdy si fakt říkám, že jsem chudá. Takhle mi nebylo ani tenkrát, když jsem měla na účtě 17 korun a týden před sebou. Ta bezmoc, kdy si nemůžu pustit svůj chill playlist je prostě opravdu tíživá. 19.3. Řekla jsem si, že budu minimalista. A že si už nebudu nic kupovat. Pak jsem šla koupit rohlíky a přišla jsem s botama. Ne jenom s jedním párem. Se dvěma. 26.4. Dnešní skóre: K zubařce jsem dorazila v 11:30, akorát je středa a měla jsem tam být v pondělí. Rozbito hrnečků přesně: 3 ks. A jedna přejetá zastávka. O