Small talk, aneb od rohlíků ke krematoriu

Tak za prvé, nikdy nezačínám konverzaci s náhodnými lidmi já. Jsem introvertní člověk a to poslední co chci, je bavit se s cizím člověkem jen tak. Bohužel, někdy se dostanu do situace, kdy mě osloví náhodný člověk a chce si povídat. Třeba v MHD, ve frontě nebo při nákupu. Zrovna minule jsem se vydala s kamarádkou a jejím malým synem na nákup. U rohlíků se nad malým chlapečkem začal rozplývat starší pán v důchodovém věku. Kamarádce a jejímu synovi vyprávěl různé zajímavé věci. Třeba jak jezdí pro domácí vajíčka a pak je prodává dál, jak dělá řidiče bohaté paničce a co by měla kamarádka synkovi koupit. Já nezúčastněně kývla hlavou, když se to ode mě očekávalo a občas se pokusila o úsměv. Různě jsme se v obchodě scházeli a rozcházeli, podle toho, kdo co potřeboval. A tak se stalo, že mě pán objevil samotnou u regálu. Zatímco kamarádce vyprávěl samý dobrodrůžo storky, mně začal líčit, jak pracoval v krematoriu.
Jak pracoval v krematoriu a měli tam zrovna čtyřiadvacetiletou mrtvou holku. Jak pracoval v krematoriu a měli tam zrovna čtyřiadvacetiletou mrtvou holku, které na pohřeb dali neslíbatelnou rtěnku. Jak pracoval v krematoriu a měli tam zrovna čtyřiadvacetiletou mrtvou holku, které na pohřeb dali neslíbatelnou rtěnku, aby jí to ti pozůstalí neslíbali, až se s ní budou naposledy loučit. Pak ještě vyprávěl příběh tý rtěnky, který rozhodně nekončil tím, že ji použili na tu čtyřiadvacetiletou mrtvou holku, nýbrž rtěnka následně cestovala v autě, až se dostala do rukou náhodné stopařky. Ježiš, tady se moc omlouvám, ale dál si příběh nepamatuju, jelikož jsem přestala vnímat a začala se proklínat, že jsem si doma nechala neviditelný plášť, obraceč času a dosavadní život bez traumat.
Já si myslím, že tyhle malý talky mají být převážně o počasí, práci či volnočasových aktivitách. Jaké by to bylo pěkné povídání, kdyby mi pán třeba vyprávěl, jak hrál zamlada fotbal. Nebo o tom, jak holkám psal básničky, jak bere vnoučata na zmrzlinu a nebo jak v televizi kouká na Vraždy v Midsomeru. Měla by se zavést konvence, že se rozhodně nesluší mluvit o krematoriu a hlavně teda o mladých mrtvých holkách, kterým posmrtně malujete rty neslíbatelnou rtěnkou. Takže já se zase s dovolením vrátím do své temné nory dva metry pod zemí a příště si nákup objednám přes internet.