K tomuto článku mě tak trochu inspiroval článek majetného pána, který ve zkratce tvrdil, že mladí utrácejí za kafe ze Starbucks a avokádový toasty, a pak kvůli tomu nemají na vlastní bydlení. Do jistý míry souhlasím, protože i já moc dobře vím, že utrácím za kraviny. Ale za prvý - i kdybyste na to kafe opravdu nechodili, na ten byt nebudete mít ani tak. A za druhý, proč pořád žijeme v době, kdy si myslíme, že jen o vlastní byt tu běží? Kdy už se naučíme chápat, že každý máme jiné priority a hodnoty? Zatímco někdo chce mít děti a vlastní zázemí, další chce cestovat a objevovat svět a je mu jedno, kde přespí. Z minulého článku víte o tom, jak jsem si koupila ten vinyl Paulieho Garanda i přes to, že zatím nemám gramofon. Stálo mě to přes šest stovek a jako jo, i já jsem zaplakala, když jsem zadávala údaje z karty. Ale tohle je věc, která pro mě osobně má nějakou cenu a udělala mi radost. Když to zjistila máma, úplně se zhrozila, že jsem za to dala tolik peněz. Máma. Moje máma kupuj