Zase začnu článek malým přiznáním. Už o mně víte, že jsem dilematický člověk, nyní milující malé pražírny, ale s minulostí basic bitch, co chodila s cool kelímkem plnýho cukru, i když zastává názor, že cukr do kafe nepatří. Jenže dejte si něco ve Staru bez cukru, žejo. A nebo si můžete dát matcha latté, čímž budete super hipster cool, ale možná vám pak bude z toho zeleného moku pěkně špatně. No tak k tomu přiznání. Ono se to teda o mně moc neví (ironie), ale jsem opravdu línej člověk. Teď nemyslím, že vstávání před devátou je pro mě skoro stejný zlo, jako mít budík na 3:30. Ale jako celkově. Jsem vrchní mistryně prokrastinace. Mohla bych si klidně založit odbor Veřejné prokrastinace a kavárenského povalečství . Samozřejmě by se tam nic nedělalo, náplní práce by bylo koukání do zdi či počítání kachliček na podlaze. Tak si představte, že já, ano JÁ, jsem se rozhodla něco dělat. Nejsmutnější je, co mě k tomu dovedlo. Předvolební, volební a hlavně ta povolební situace. Nejen, že už při p