"Prosimtě, ale nemusíš se nějak strojit, je to takový jiný divadlo." To bych ale nebyla já, abych nezvolila šaty a samozřejmě podpatky. Podpatky, na kterých se snad nikdy nenaučím chodit. Nikdy jsem nebyla podpatkový typ, když to jde, nosím svoje klasický old skool Vansky. Ale když se jde do divadla, tak chci být za dámu a volba je jasná. Vansky zůstávají doma. Samozřejmě se nestíhá. Auto se žene závratnou rychlostí, ale ani těch pár nahnaných minut nenapomáhá k lepšímu času, protože parkování . Parkujte si ve městě, kde to neznáte. Hlavně - parkujte si ve městě. Všude samá zóna, samej rezident. Nakonec zaparkovat deset minut od divadla, zdá se jako výhra. Výhra by to byla, kdyby představení nezačínalo už za minut pět. I ti méně matematicky nadaní to jistě pochopili. Ano, nestíháme. Takže, co teď? Pokouším se běžet na vysokých botách, docela mi to jde. /V tomto místě si dovolím poděkovat všem Brňákům, kteří mě během čekání na tramvaj horoucně povzbuzovali, díky moc!/