Přeskočit na hlavní obsah

Jak se Simona ekoteroristkou stala

Jakoby nestala. Nepovažuji se vyloženě za ekoteroristu, jen mi poslední dobou vadí opravdu hodně věcí. Dříve jsem to přehlížela, neřešila, bylo mi to jedno. Ale poslední dobou je to pro mě horké téma. Několik let samozřejmě třídím odpad, používám filtrovací láhev místo kupování balené vody, nosím s sebou plátěnku na nákupy. Ale přijde mi, že to nestačí. Že pořád jenom produkuji odpad a už mi to začíná vadit. A vše to začalo kávovarem. Jak už víte, jsem vrcholný kavárenský povaleč, měla bych za to dostat medaili, a taky by se to mělo považovat za sport, abych konečně mohla říkat, že sportuji. I když miluji svou kávu z pražírny, tak nějak jsem si říkala, jak ty své domácí kávové rituály vylepšit. A nenapadlo mě nic lepšího než kávovar. Kapslový kávovar. Znám spoustu lidí, co ho doma mají a velice ráda k nim chodím na návštěvy a nechávám se hostit kapslemi různých chutí.
Když ale začalo mé investigativní pátrání o kapslových kávovarech, našla jsem nemálo článků o dopadu kapslového odpadu na životní prostředí. A začalo mi to vadit. Kolik odpadu člověk denně vyprodukuje a jak moc neustále znečišťuje planetu. Rozhodla jsem se, že tohle podporovat nebudu, a že i přes své sklony k mainstreamu žádný kávovar nebude. Naopak, něco se ve mně hnulo. Zašmátrala jsem do svědomí, kolik kelímků na kafe týdně vyhazuji a rozhodla se udělat přítrž. Koupila jsem si ten nejkrásnější porcelánový cestovní hrnek na kafe s sebou. Přišla jsem normálně do kavárny s tím, že jsem se rozhodla zachránit svět a nechci kelímek a nebyl žádný problém mi udělat kávu do mého nového souputníka. Nejlepší na tom je, že tohle může udělat úplně každý. Jen si to člověk musí uvědomit. 
Najednou jsem si začala všímat, kolik spotřebních věcí je baleno fakt nelogicky. Místo toho, aby použili jako obal jen plast nebo papír, rovnou tam použijí všechny materiály, jen aby to nešlo tak lehce recyklovat. Do krabičky na papírové kapesníky narveme i plast, protože proč ne. Uděláme obal na instantní kávu z tvrdého papíru, ale na dno použijeme kov. A vůbec nejoblíbenější je bio jogurt, který není jenom z plastu, ale pro jistotu mu dáme ještě papírový kabátek. Asi aby mu v tý lednici nebyla taková zima. Můžete mi tohle někdo zasvěcený vysvětlit? 
Takže jaký to má dopad? Na mě takový, že všechny věci, které mají tak inteligentně vyřešený obal raději už ani nekupuji, protože fakt nevím, jak je recyklovat a měla bych pak akorát špatnou karmu. Začala jsem třídit i vypálené čajové svíčky, což mi předtím nikdy nedošlo. Než si chci něco koupit, už o tom přemýšlím jako o odpadu, protože jednou se z toho odpad stane. A to i oblečení. Donedávna jsem žila v představě, jak mé vyhozené oblečení do speciálního kontejneru zachraňuje svět a chudé děti. Jenže jsem zjistila, že už ani charita oblečení nechce, protože toho mají dost, něco už nejde ani zrecyklovat, takže většina obnošených věcí končí stejně někde ve spalovně. Ze všeho jsem začala být tak zklamaná, že už ani další kokosový sprcháč za dvacet korun si nekoupím, protože doma ještě mám. Vůbec na všechno si teď říkám, že už to doma mám nebo to nepotřebuju. A to je na člověka, co chodil po obchodním centru třeba tři hodiny denně a odcházel před zavíračkou s pěti narvanýma taškama, opravdu velký úspěch. 

Komentáře

  1. jsi dobrá, jen tak dál. sice takový postoj občas může zavát zoufalstvím - anebo u mě to tak alespoň funguje - že čím víc řeším, jak co nejméně uškodit, tím většímu zoufalství propadám, protože když se zamyslím, je ještě hodně co zlepšovat, aby ekologická stopa jednotlivce byla co nejmenší, někdy je to těžké. a to mluvím o chování jednotlivce. když pak ale zjistím, co způsobuje kde jaká továrna, celosvětová doprava, zemědělství atd atd, tak to bych se rozplakala, protože tady ten jednotlivec chtivý zodpovědnosti nezmůže nic ...

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Proč zavolat Tylera Durdena a zapálit si byt

Když jsem si několik let zpátky zařizovala svůj první pronajatý pokojík, měla jsem absolutní představu, jak bude vypadat. Byla jsem až posedlá. Nutně jsem potřebovala bílý konferenční stolek LACK, lampu s papírovým stínidlem DUDERÖ, bílou skříň, bílý psací stůl a bylinky v papírových kelímcích. To vše samozřejmě hned. Obtěžkaná taškami z Ikei jsem se vydala do svého budoucího hnízda. Když jsem si vše zařídila přesně tak, jak jsem si to vysnila, bylo to naprosto dokonalé. Večery jsem trávila u oblíbeného seriálu s popcornem a skleničkou Martini (mimochodem tu skleničku na Martini jsem samozřejmě také musela mít společně s velkou skleněnou mísou na popcorn). Byla tu jen taková věc. Těch všech věcí, které k sobě tak skvělě ladily, jsem si ani moc neužila, protože jsem zažívala celkem náročný školní rok a ve škole jsem trávila většinu času. Na další byt jsem se stěhovala se svým stolečkem LACK a dvěma IKEA taškami, kde jsem měla nádobí, oblečení a učení. Nic víc. Tak nějak jsem nepotře

Problém dámských časopisů a proč jsem si koupila Elle

Vymyslela jsem slogan. "Už nějaký ten pátek nečtu dámský plátek!" Občas se nechám zlákat a pak hořce lituji. Většina časopisů už obsahuje pouze reklamu, ať čistě přímou, nebo skrytou v podobě "naše redakce doporučuje", a co hůř, "bloggerky doporučují". Pak se po stošedesátéčtvrté dozvíte, jak zhubnout, která barva laků na nehty se nosí tuhle sezonu a nebo, že když jdete na pláž, určitě byste se měla namazat opalovacím krémem. Překvapivě. No koho by to napadlo? Nejsem žádná lesanka, aby bylo jasno. Používám make-up a dělám si holčičí večery s čistící maskou při sledování Ďábel nosí Pradu. Ale naprosto nesnáším tyhle slepičí časopisy, které by měly odvádět speciální daň státu za to, že se kácí stromy na ty jejich žvásty.  Jak se tedy mohlo stát, že já, která si kupuje maximálně Forbes, jsem si domů přinesla Elle? Z úplně povrchního důvodu. Laně del Rey to na titulce ohromně slušelo. Byla jsem smířená s tím, že si přečtu jen rozhovor s Lanou a pak čas

Stalo se #1

Nemám twitter. A facebookový statusy už nepíšu. Takže všechny svoje zajímavý příhody ze života zapisuju na disk. A abyste pochopili můj život, o některý se prostě musím podělit. 17.3. Jednou jsem našla nějaký seznam bodů, co dělají hipstři. Skoro vše na mě sedělo, i když jsem to nechtěla přiznat. Akorát jsem tenkrát nevěděla, co to znamená ambient hudba. Tak teď to poslouchám. 18.3. V rámci šetření jsem byla donucena zrušit si předplatné Apple music. A to je ten bod, kdy si fakt říkám, že jsem chudá. Takhle mi nebylo ani tenkrát, když jsem měla na účtě 17 korun a týden před sebou. Ta bezmoc, kdy si nemůžu pustit svůj chill playlist je prostě opravdu tíživá. 19.3. Řekla jsem si, že budu minimalista. A že si už nebudu nic kupovat. Pak jsem šla koupit rohlíky a přišla jsem s botama. Ne jenom s jedním párem. Se dvěma. 26.4. Dnešní skóre: K zubařce jsem dorazila v 11:30, akorát je středa a měla jsem tam být v pondělí. Rozbito hrnečků přesně: 3 ks. A jedna přejetá zastávka. O