Jak se Simona ekoteroristkou stala

Jakoby nestala. Nepovažuji se vyloženě za ekoteroristu, jen mi poslední dobou vadí opravdu hodně věcí. Dříve jsem to přehlížela, neřešila, bylo mi to jedno. Ale poslední dobou je to pro mě horké téma. Několik let samozřejmě třídím odpad, používám filtrovací láhev místo kupování balené vody, nosím s sebou plátěnku na nákupy. Ale přijde mi, že to nestačí. Že pořád jenom produkuji odpad a už mi to začíná vadit. A vše to začalo kávovarem. Jak už víte, jsem vrcholný kavárenský povaleč, měla bych za to dostat medaili, a taky by se to mělo považovat za sport, abych konečně mohla říkat, že sportuji. I když miluji svou kávu z pražírny, tak nějak jsem si říkala, jak ty své domácí kávové rituály vylepšit. A nenapadlo mě nic lepšího než kávovar. Kapslový kávovar. Znám spoustu lidí, co ho doma mají a velice ráda k nim chodím na návštěvy a nechávám se hostit kapslemi různých chutí.

Když ale začalo mé investigativní pátrání o kapslových kávovarech, našla jsem nemálo článků o dopadu kapslového odpadu na životní prostředí. A začalo mi to vadit. Kolik odpadu člověk denně vyprodukuje a jak moc neustále znečišťuje planetu. Rozhodla jsem se, že tohle podporovat nebudu, a že i přes své sklony k mainstreamu žádný kávovar nebude. Naopak, něco se ve mně hnulo. Zašmátrala jsem do svědomí, kolik kelímků na kafe týdně vyhazuji a rozhodla se udělat přítrž. Koupila jsem si ten nejkrásnější porcelánový cestovní hrnek na kafe s sebou. Přišla jsem normálně do kavárny s tím, že jsem se rozhodla zachránit svět a nechci kelímek a nebyl žádný problém mi udělat kávu do mého nového souputníka. Nejlepší na tom je, že tohle může udělat úplně každý. Jen si to člověk musí uvědomit. 

Najednou jsem si začala všímat, kolik spotřebních věcí je baleno fakt nelogicky. Místo toho, aby použili jako obal jen plast nebo papír, rovnou tam použijí všechny materiály, jen aby to nešlo tak lehce recyklovat. Do krabičky na papírové kapesníky narveme i plast, protože proč ne. Uděláme obal na instantní kávu z tvrdého papíru, ale na dno použijeme kov. A vůbec nejoblíbenější je bio jogurt, který není jenom z plastu, ale pro jistotu mu dáme ještě papírový kabátek. Asi aby mu v tý lednici nebyla taková zima. Můžete mi tohle někdo zasvěcený vysvětlit? 

Takže jaký to má dopad? Na mě takový, že všechny věci, které mají tak inteligentně vyřešený obal raději už ani nekupuji, protože fakt nevím, jak je recyklovat a měla bych pak akorát špatnou karmu. Začala jsem třídit i vypálené čajové svíčky, což mi předtím nikdy nedošlo. Než si chci něco koupit, už o tom přemýšlím jako o odpadu, protože jednou se z toho odpad stane. A to i oblečení. Donedávna jsem žila v představě, jak mé vyhozené oblečení do speciálního kontejneru zachraňuje svět a chudé děti. Jenže jsem zjistila, že už ani charita oblečení nechce, protože toho mají dost, něco už nejde ani zrecyklovat, takže většina obnošených věcí končí stejně někde ve spalovně. Ze všeho jsem začala být tak zklamaná, že už ani další kokosový sprcháč za dvacet korun si nekoupím, protože doma ještě mám. Vůbec na všechno si teď říkám, že už to doma mám nebo to nepotřebuju. A to je na člověka, co chodil po obchodním centru třeba tři hodiny denně a odcházel před zavíračkou s pěti narvanýma taškama, opravdu velký úspěch.