Přeskočit na hlavní obsah

Stalo se #1

Nemám twitter. A facebookový statusy už nepíšu. Takže všechny svoje zajímavý příhody ze života zapisuju na disk. A abyste pochopili můj život, o některý se prostě musím podělit.

17.3. Jednou jsem našla nějaký seznam bodů, co dělají hipstři. Skoro vše na mě sedělo, i když jsem to nechtěla přiznat. Akorát jsem tenkrát nevěděla, co to znamená ambient hudba. Tak teď to poslouchám.

18.3. V rámci šetření jsem byla donucena zrušit si předplatné Apple music. A to je ten bod, kdy si fakt říkám, že jsem chudá. Takhle mi nebylo ani tenkrát, když jsem měla na účtě 17 korun a týden před sebou. Ta bezmoc, kdy si nemůžu pustit svůj chill playlist je prostě opravdu tíživá.

19.3. Řekla jsem si, že budu minimalista. A že si už nebudu nic kupovat. Pak jsem šla koupit rohlíky a přišla jsem s botama. Ne jenom s jedním párem. Se dvěma.

26.4. Dnešní skóre: K zubařce jsem dorazila v 11:30, akorát je středa a měla jsem tam být v pondělí. Rozbito hrnečků přesně: 3 ks. A jedna přejetá zastávka. Opravdu se divím, že když mě napadlo jíst avokádový sushi ve vlaku, nerozlila jsem na sebe a okolí sójovku. Za tento výkon dne si tleskám a jsem na sebe moc pyšná. Šikovná Simonka. 

11.5. Objednala jsem si desku Paulieho Garanda. Na vinylu. Ne, nemám gramofon. Ale byla to limitovaná edice a je bílá. Takže sice nemám gramofon, ale mám bílou desku z limitované edice Paulieho. Chápete. /Logika lvl 3 586/ 

14.5. Už se mi nestýská po Apple music. Mám totiž Spotify. Strašně dlouho jsem na něj nadávala, ale už jsem si vytvořila nové (lepší) playlisty a dokonce jsem objevila, že pomocí mobilu můžu z postele ovládat hudbu na počítači. Takže teď už ani nemusím vstávat! 


Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Podcast is the new Youtube!

Když přišla vlna Youtube a youtuberů, samozřejmě jsem nezaostávala a sledovala životy naprosto neznámých lidí. Viděla jsem každé nové video svých oblíbenců, vlogy, hauly, všechno. Postupem času mě to omrzelo a skoro až začalo vadit. Přijde mi, že z Youtube se stala spíš selfpromo a reklamní platforma a už mě ta všudepřítomná reklama nebaví. Nyní mám však novou zábavu a myslím, že i celkem prospěšnou. Zamilovala jsem si totiž hipsterské poslouchání podcastů . Že už jsem tak trochu hipster stejně dávno víte, takže není překvapením, že si k matche ze zavařovačky pustím do sluchátek podcast. Nejdříve jsem poslouchala podcasty přes Spotify, například Guys We F****d , kam si Corinne a Krystyna zvaly chlapce, se kterými před lety něco měly. Sice to bylo občas vtipné poslouchání, ale bez nějaké další přidané hodnoty. Jeden čas jsem také dodržovala své malé předsevzetí "každý den jeden TED talks" , což mi mnohdy úplně nevycházelo, takže to skončilo tak, že jsem týden neposlouchala a...

Někdy toho chci moc a jindy zas moc málo

Jsou dny, kdy vstanu, umyju nádobí, a pak je večer a vlastně ani nevím, jak se to stalo. A ano, předchozí věta obsahuje spoustu zbytečných slov, která mohla být vynechána, ale přesně to vystihuje takový den. Den plný balastu, kdy nedělám zkrátka nic. Nic produktivního, nic významného, nic, co by stálo za řeč. A pak mě to chytne. Záchvat. Záchvat, kdy si uvědomím, že život je moc krátký. Že nestihnu přečíst všechny knížky, který bych chtěla. Nestihnu se podívat na všechny filmy, které by se mi zajisté líbily. Seriály. Víte kolik je epizod a sezón vážně dobrých seriálů? Kolik hodin, dnů, týdnů a měsíců? Ne, neuvidíte všechny fakt dobrý seriály. Doufám, že začínáte mít stejný záchvat, protože sdílený záchvat, menší záchvat.  Chci toho tolik, že nakonec skončím u seznamů toho, co chci. Mám vypsané všechny knížky, které chci v dohledné době přečíst, filmy a seriály, které chci vidět. Kdy jindy tohle všechno stihnout, když ne v lockdownu. Seznamů mám spoustu a píšu další a další. Tak, ko...

Small talk, aneb od rohlíků ke krematoriu

Tak za prvé, nikdy nezačínám konverzaci s náhodnými lidmi já. Jsem introvertní člověk a to poslední co chci, je bavit se s cizím člověkem jen tak. Bohužel, někdy se dostanu do situace, kdy mě osloví náhodný člověk a chce si povídat. Třeba v MHD, ve frontě nebo při nákupu. Zrovna minule jsem se vydala s kamarádkou a jejím malým synem na nákup. U rohlíků se nad malým chlapečkem začal rozplývat starší pán v důchodovém věku. Kamarádce a jejímu synovi vyprávěl různé zajímavé věci. Třeba jak jezdí pro domácí vajíčka a pak je prodává dál, jak dělá řidiče bohaté paničce a co by měla kamarádka synkovi koupit. Já nezúčastněně kývla hlavou, když se to ode mě očekávalo a občas se pokusila o úsměv. Různě jsme se v obchodě scházeli a rozcházeli, podle toho, kdo co potřeboval. A tak se stalo, že mě pán objevil samotnou u regálu. Zatímco kamarádce vyprávěl samý dobrodrůžo storky , mně začal líčit, jak pracoval v krematoriu. Jak pracoval v krematoriu a měli tam zrovna čtyřiadvacetiletou mrtvou holku....